9. Vazač.

„To co v tvém, vlastenče, mozku chvěje,

Tisícím již dávno srdce hřeje,

Nic nového není v slovu tvém.“

„Pokuď se co jen ve srdci skrýva,

Plynné, plaché, neusedlé bývá,

Až si tělo stvoří v slově svém.

Slovo jest památník ducha stopy;

Pravdu syje každý, vázat v snopy

V úkolu nacházím mi daném.“