9. Večer.

Za horu již zašlo slunko milé,

Ještě se jen kochá s skalinou;

Mlha šerá pluje dolinou,

Utišujíc vlnek šepty čilé.

Ticho pastvec bravy žene bílé,

Hájem zpěvové se nelinou;

Tamto oráč tmavou roklinou

K nebi patří, v klidné byty píle.

Všecko v lůno pokoje se klade,

I tys tichá, jasná vodičko,

Labuť se již v tresti kryje mladé.

Skloň se také se šumnými listy

K duchu mému, tichá větvičko,

Zachvěj pokoj neskalený, čistý.