90. Kterak nemá oko pláče roniť,

Kterak nemá oko pláče roniť,

Kterak nemám hořem kameněť

Vida lid ten v Uhrách hubeněť

A mu slyše umíráčkem zvoniť?

Ó dej Pane srdce svoje skloniť!

Nedej této růži zdřevěnět,

Lípě této nedej zkřemeněť,

Nedej skále té se rozdroponiť.

An se za ně usedavě modlím,

Čáky hrad vrah bourá činem podlým;

An chci k nim, vrah zatýká mi bránu.

Tak mi v ňádrách prohlubuje ránu,

Hruď má stává uhelnou se slatí,

Kdež květ čáky nemůž prokvétati.