92. Mnohý jazyk, znělky milé, laje

Mnohý jazyk, znělky milé, laje

Vám jak upýpavým hříšnicem,

Že ste jeho outlým žvanicem

Košík daly, k tanci s vámi maje;

Ale nač se, skřehlost oudů znaje,

Stařec k hebkým vtírá mladicem,

Aneb blázen k sněžným hranicem

Béře roucho pálčivého kraje?

Vy ste, kdo vás bez předsudku cení,

Básně, kterým smysl nemizí,

Přitom líbých milovnice znění;

Buďtež tedy volné tomu zvuku,

Který k slovanskému pobízí

Plesu vaší Hesperidky ruku.