92. Vypůjčím již hrotovitých hromů

Vypůjčím již hrotovitých hromů

Od nebeských sobě anjelů,

Hněv se v hrudi vzňal mi ze želů,

Mlčeť k tomu nelze k vrahův lomu.

Sahají již na sám kořen stromu,

Bratrům našim v jejich údělu

Chtějí ustlať v horkém popelu

A v rum zvrátiť základy jich domů.

Aj jak vrah ten bičem rozpřáhá,

A vrah druhý jemu pomáhá,

Až jde hrůza z těch zlých velikánů.

Já již cítím v útrobě tu ránu,

Vidím hromy táhnouť po blankytu:

Nezdrží jich nikdo od tvých bytů?