97. Toť náš národ! Vrah mu na vaz stoupá!

Toť náš národ! Vrah mu na vaz stoupá!

Čtyrstalet mu strojí hanobu,

Čtyrstalet jej klade do hrobu,

Jako míčem nezbedně jím šoupá.

V moři muk jej neustále koupá,

Bičem tuží jeho porobu;

Pronikavou jeho žalobu

V skryté hloubi tají tmavá doupa.

Nikdo-li meč mocně nevytasí?

Nedošly jim ještě útrap časy,

Nikdoliž jich pouta nerozlomí?

Ó již strojí na ně Bůh své hromy,

Šíp jich vrátí na jejich se hávy,

A jed šípů vlastní pleť jich stráví.