98. Když Tě, růže moje! jíti zhlednu,

Když Tě, růže moje! jíti zhlednu,

A Tvé oko na mně spočívá,

Ruměnec mé líce barvívá;

Zrak-li odevrátíš, zase blednu,

Vůli, mysl, touhu znám jen jednu,

Obraz Tvůj ve snách mne blažívá;

Avšak spánek ke tmě bloudívá

V době pozdní, když se chýlí ke dnu.

Ráno, když své zraky k nebi zvednu,

Místo slunka, jež vycházívá,

V oblacích Tvůj obraz milý zhlednu.

A když pak ku stolku k psaní sednu,

Maně ruku Milek vodívá,

Stále píšu známku pouze jednu.