99. V naší vlasti jak ta naše Haná

V naší vlasti jak ta naše Haná

Jestiť blaha a jak bohata!

Žíto její skví se od zlata,

Proso její roste jako panna.

S nebe na ni pořád padá mana;

Králi volí jejich hříbata,

Mládci slični jsou jak knížata,

A těch krásek – nemá jiná strana.

A ten duch jich! Ó již mizni trude!

Hlodalo se kdys proň srdce chudé;

Duch ten zcela povstal v novém hávu.

Ó již vzpějte k jejich chvále slávu,

Nechať krajem se čest jejich hude,

Již z nich na něj blaho splývať bude.