A. de Musset.

Jak, naplníme si zas pohár vínem?

Jak, opijem se děvčat zrakem žhavým?

A vlasů mračnem tmavým nebo plavým

sled slzí utřem v rozjímání líném?

Nu, třeba, chceš-li! Ale, běda, stínem

tvých veršů stránka zakryta je tmavým,

a lhostejný jsem dnes k tvým žertům smavým,

a mnohý jejich květ mně zdá se blínem.

Což stárnu opravdu? Nuž do zrcadla

se podívám a při tom sečtu vrásky

i slzu, jež se do nich s víček skradla.

A uznám rád, že’s velkým pěvcem lásky.

Však pověz, kde je teď mých dvacet roků,

lze myslit na ně beze vláhy v oku?