A. de Vigny.

Jde čas a móda jako otrok za ním,

kdo velký dnes, je zítra děsně malý.

Ty jako pyramida čníš tu stálý,

laur nesmrtelný k dumným spjatý skráním.

Jde básník umdlen vřavou, bolem, láním,

ty tichý biblické jak ony skály,

z nichž pod Mojžíše holí stále valí

se poesie rosa s požehnáním!

Vše v posled odříkání v úděl padne,

všem v posled hořkost na dně číše zbude,

všem v posled jednou příkrov zapomnění.

Nuž buďsi! V této žití krátké pídi

tvou písní básníkovo žití chudé

vzplá duhou slávy! – A dav? – Ať se stydí!