A ... (II.)

Své juž mně růžné líce neodvracuj,

Ni rtův čarovný ráj v květu zbujnělém!

Daruj mi žádanou hubinku,

Po níž můj ret prahnoucí hárá!

Upusť zlomylně hráti upejpavou,

Snad jakby’s vábiti mne chtěla uměle,

A v hrdosti nítiť mých plamenných

Tužeb trýzeň v srdci burácejícím.

Užij raději své krásy plnovzkvětlé

Kouzel milostných! Dokaváď nás jaro

Vítá k požitku v laskavosti:

Spějme k slastným rozkošem milosti!

Své půvaby juž svěř v mé objetí

Lásce usmívavé rozstřené; ať oko tvé

Planoucí mluví řečí nebeské slasti,

Ať naplní spanilou slzou se

A potratí se touhy milé v rose!

Či chceš-li trýzniť déle mne mukou sterou,

Dávajíc vždy – odchylujíc najednou;

Chceš-li, by nevinně Tantalův trest

Háral bez konce v zápalu utrobou:

Nuž střež se zářku v náruživosti mé

Krutého, by’s snahou marnou pak

Danajídek jíť srdce nechtěla...