A. DÜRER MALUJÍCI HLAVU SPASITELOVU.

Já hledám Tebe, zmučený můj Pane,

po světě širém – hledám, nenalézám;

co člověk tady, tygrem jest či hadem,

vždy jedním z bravu, který ďábel pase.

A přece – ráčíš sídliti-li v světě –

jen duše lidská příbytkem je Tvojím,

jak Luther má ji, boží muž a sluha,

či Melanchton, ta moudrosti Tvé včela.

Můj Pane zmučený, já nejsem hoden,

bys pod střechu mou vešel – – Ty však, Lásko,

přec vcházíš mile. V chvílích nejkrásnějších

já cítím, kterak v komnatě mé duše

Ty odpočíváš, okem svým se díváš,

mým dechem tiše oddychovat ráčíš –

a proto smím Tvé nejsvětější hlavě

své tahy dáti, milostný můj Pane!