A JÁ JDU.

Vítr se opírá do mého těla

a letí rozpoutaný nocí,

oř bujný,

hází mi vlasem, šatem mi vlaje,

a já jdu.

Od lesů podivná hudba tak hraje,

skřek divý moji duši mrazí;

tam sova

rozspalým tichem ve větvích zpívá,

a já jdu.

U cesty z díry se šelmy zrak dívá,

ostré se ve tmách zuby lesknou,

lev podál

k prudkému skoku na mě se týčí,

a já jdu.

Z houštiny hrozivý had na mě syčí;

mé tělo únavou se chvěje,

mé nohy

zdrásány trny vlekou se v času,

a já jdu.

Nocí jdu, ve větru, nestvůrných hlasů

ve skřeku, zvěře v hrozbách bludné,

jdu znaven,

k smrti, a doufám, čekám a doufám

a já jdu...