A JESTLI NAVŽDY...

Jarní můj příteli s červnovým zrakem,

do mlžin sychravých níží se rok...

Zda cítíš také, jak pod těžkým tlakem

k rozcestí náhlému směřuje krok?

A když tvůj průvod a pohled byl sladký,

proč smutek dvojí v něm tesknil a zrál?

Jarní můj příteli, od křižovatky

samoten odejdi v podzimní dál.