Á jo!, nebo: Hlad v Golfo del Papagayo

Ano, Mr. Silvain je zloděj.....!

Děj se co děj,

krást bude, když krade a krad’!

Ale, mon Dieu, nemusí to být zrovna paštika husí,

ale člověk musí

míti přece k jídlu

něco více

než vyzáblé Pavlíny líce,

neznámý západ slunce, Ohnivému křídlu!!!,

(pane, vstávej, začíná noc!)

nebo příliš známý, nemastný, neslaný hlad!!

Matko, tvá dcera Pavla se v přístavě nenabízí,

ale kdo jedl z vás dvou?,

a – přijde-li, ztahaná, s prázdnou,

budeš jí moci co teplého dát’?

Nemastný, neslaný hlad.

z horké noci hustou přízí

moskyt oknem neproletí, ale prolne ji těleso činel,

poklus bubínků a tučná – a přece se točí! –

sentimentální píseň banja,

povyk z krčmy, tanec,

20 zpocených těl a ranec

zelených očí – –

Kdo byl ten kanec

u Thermopyl?

Mr. Silvain ten se dobře bil!,

tančil a tančil a pil a pil!

Kdo, Pavlo, políbí tě,

když tancem a potem ti po tvářích stek’ pel a pyl?

Kdo pláče jako krokodýl

v kolébce

dítě

v bažinách?

Ach!!

mami,

loučím se s vámi!

Mon ami

dá mi

2 lamy,

až budem’ sami

za řvavým mořem a za horami

na De las Perlas u Panamy!

Děti, jedly jste něco? Bůh s vámi!

Á jo,

je tady hlad, v Golfo del Papagayo!!