A k tobě zas!

A k tobě zas přes problemy a dumy,

přes záhad vývratě, snů přes kořeny,

jdu hledati, co nezná v světě změny,

co těší jen a každou bolest tlumí.

Jen úsměv tvůj, ten všemu porozumí,

ten úsměv serafa a úsměv ženy,

že znovu pozvedám se okřídlený

nad plánů tříšť, nad cílů svojich rumy.

Víš o tom všem, co v duši mojí roste,

vře, hyne, vstává, padá a se snoubí,

a hledíš k tomu v děcka víře prosté,

a nemáš víc než tiché políbení,

a jeden snivý pohled z duše hloubi,

a věrnost svou a pravé pochopení.