A moje lampa dohořívá.

Ó setrvej, má zmužilosť!

Hle, již se schýlil jasný den,

již noc svou peruť k zemi sklání

a vesmír dřímá blahý sen!

Ó setrvej až do skonání!

Až bude duch můj uvolněn

a volna moje mysl snivá –

Již vane duchů šepotání

a moje lampa dohořívá!

Ó setrvej, má zmužilosť!

Ó setrvej až do skonání!

Však poslední to bude sen,

k němuž se těžká hlava sklání!

Má zmužilosť, jen setrvání!

Vždyť vzejde nový, jasný den,

jímž srdce slabé pookřívá!

Již vítěz duch se k výši nese,

a moje lampa dohořívá! –