A my jsme přešli kolem...

A ty jsi nepoznal, že pod měděným kovem,

v němž do boje šla smutná Duše má,

rty klečí sevřené a nepropuknou slovem,

s mlčící bolestí jež stojí za nima.

A ty jsi neviděl, jak přilba rezaví

na místě, pod kterým proud slzí nepřestával.

I pancíř pro tebe, který byl krvavý...

Poslední znamení – a ty’s mne nepoznával.

A ty jsi netušil, jak mimo sebe jdeme

se hledím spuštěným a rythmy vzdáleni,

koho jsme minuli, že nikdy nenajdeme,

že kdo se obrátí, v sloup solný zkamení!

A my jsme přešli kolem. V dusném mlčení

sta tisíc čepelí se v slunci zažehnulo.

Do mojich nadějí blesk všílil zničení...

Však moje brnění se ani nepohnulo.