„– – – a nejen člověk, i velké moře

„– – – a nejen člověk, i velké moře

s bouřením divokých vln

věčný je boj a věčné je hoře,

ptáčat zpěv žalu je pln,

chmurně se usmívá krvavá zoře.

Slunce? To člověka budí

k všednostem života zas,

zrnko, než vyroste v klas,

stokrát ho slzami zalijí chudí.

Vše, vše se potápí v blátu;

sleduje v nešťastných

šlépějích dítě tátu.

A když i poklid svatý –“

Zívla a lísavý zazněl smích:

„Mužíčku, koupíš mi na nové šaty?“