A NĚKDY HLASŮM ŽITÍ NASLOUCHÁME...

A někdy hlasům žití nasloucháme,

jak milenčin sluch jemný, slouchající

za jarních večerů, kdy květy máme

nad hlavou šumící a žalující...

Vše zpívá, řeka, zvony, zkvetlá stráň,

tajemství města, jemuž ze života

daň zaplatíme zítra, chtivou daň,

i radostnou, jíž ducha zdeptá hmota...

A pak nám často bude hořce, vím...

Jak pluli bychom hrozným mořem severním

ledy a ledy, ale z blízka kdes

slyšíme na ostrovech, pro nás skrytých, ples,

divokou hudbu, výskot, blíž a blíž

jsou lidé a jich horkých srdcí, slyš,

vítězný krve proud hřmí v spoutaný náš svět

a echa jinak žitých životů nám prolamují led...