A není srdce v širém prostoru,

A není srdce v širém prostoru,

jež dovedlo by pojmout smutek můj

a příbytek mu dát i oporu.

A něhy není, vášní, ani tuch,

jež s mými za jedno by zazněly,

neb vrcholy by strmé přečněly,

kde tělo umlká a mluví duch.

A není slz, jež s mými spojeny

by přišly ze žalu mne vykoupit.

Jen vlídnost zdvořilá je, skoupý cit,

jimiž mé stesky nejsou zhojeny,

jen bída je, kam oko moje zří,

a pustý kruh kol do kola mých bran,

jen ruce jsou, jež dají tisíc ran

a které hladit nikdo nespatří.