A nic mne více k písni nepohne.

A nic mne více k písni nepohne,

ni krása noci lunou ozářené,

ni přívětivosť veselého dne,

nic, ani oko tvé s mým spřátelené!

Rozloučit mám se s vámi, luzné sny,

a navždy opustit ty vaše říše,

z nichž jímaly mou mysl čárovnou

vil krásných zpěvy – blaha plná číše!

V mrak hustý zahalen víc nemohu

prozříti okem jasným ve svět vzhůru,

zapět jak jindy píseň o bohu

a o přírodě, hvězd milostném kůru.