A NIKDO V KRAJINĚ NĚMÉ

A nikdo v krajině němé

v ústrety nekyne.

My se pamatujeme.

My ano a vy ne.

Vyšli jsme, dávno už tomu,

hodinku přede dnem

alejí kvetoucích stromů.

Ještě se ohlédnem!

Mizí nám kvetoucí alej,

je ptactvo usnulé.

Jdem’ v tichu dále a dále,

jdeme až do Thule.

Těch vzpomínáme tváří,

jež vám jsou neznámé.

A cosi jako záři

nad hroby vídáme.

V očarovaném lese

tak mnohý bloudil a kles’.

Nepamatujete se:

vyšli jste právě dnes!

Nepamatujete se,

vyšli jste v boží svět.

Vám jiná alej pne se,

vám voní jiný květ.

A kamkoli ať jdete,

krok světy objeví.

Jednou si vzpomenete.

Ne my už, ale vy!