A – Ω

Je rosou na květu a perlou v moři,

je mízou v haluzi, když listy puká,

je vůní, kterou opíjí tě luka,

a slunce paprskem je v zlaté zoři.

Plá na nebi a v listech růže hoří,

je píseň slavičí to libozvuká,

jí vznětem pozvedá se boží ruka,

když člověka a srdce jeho tvoří.

Je žitím v životě, je všemohoucí,

dá všecko: pravdu jako démant skvoucí,

dá nebe, propasti a všecko hojí.

By nechtěl, přec ji člověk má a cítí,

i asketa, jenž odříká se žití,

a jméno její v srdci psáno stojí.