A PŘECE...

A jestli někdy dávné bolesti

se ozve ještě opožděný sten,

ta ztichlá píseň její šelestí

tak marně jen, tak marně, marně jen.

A jestli někdy lásky předzvěstí

zpěv mámivý chce porušit můj sen,

on vábí svojí písní o štěstí

tak marně jen, tak marně, marně jen.

A přece táhne srdcem mým,

jak tušeného času dým,

stesk zpola, naděj zpola,

a přece se mi na rty vrací

hlas prosebný i zaklínací,

jenž v ztichlou dálku volá.