a přece...

čas, ta tvá iluse i strašná skutečnost,

jež zdá se uhánět i plaziti se líně,

ta nezastavila svých kroků lhostejnost

a neutopila se v kyselém svém víně;

čas, který nesoudí a neodměňuje,

dál dechem ledovým ti tváře celuje.

i život uplývá a nezná zastávky,

jak bylo tomu vždy a bude do skonání,

sny, práce, polibek, žal, radost, oprátky

tmám ustrnulosti hrou rozporů se brání,

a zastavíš-li se, ten život s dobrem-zlem

tě smete, povalí svým horkým pasátem.

a přece přišel den, kdy cosi zdá se stát

jinak než starý strom a jinak nežli domy,

cos jak by nemohlo žít ani umírat,

ztrnule do temna jen civí nad polomy.

slov pro to nemaje, víš jen, že byl to cval,

jejž jsi tu z dějů všech nejvíce miloval.