A přece sladký optimist.

Zde blesk nás krásou omámí

a v dálce vraždí stáda.

Co mraků hra jest nad námi?

Divokých větrů váda.

K laskání ruku vztáhneme,

a gesto naše zraní.

Nad studánky se nahneme:

stín vlastní pít nám brání.

Jdem’ s láskou k sborům bratrským,

a pozdraví nás střely.

Pod sladkým křídlem andělským

stíny se rozprostřely.

A nade srázy propastné

nás zavede vždy láska.

Umlknou šepty milostné,

a zbývá lživá maska.

A srdce silná svadají

v bídě, a zlatem měknou.

Dvě zla si ruce podají

a dobra dvě se střetnou.

A přece sladký optimist

po ranách všech v nás žije.

Kdo včera zoufal, dnes je jist:

krev čerstvá staré rány smyje.