A PŘECE VÍM...

Mha na horách, mha v dolinách,

a chlad, až v duši zebe...

Ó, slunce, po němž šílím v snách,

což nespatřím už tebe?!

Což věčně mám jen zmírat v mhách,

já dítě slunných jasů,

a věčně smutku na vodách

snít píseň teskných hlasů?

A přece vím: tam v dálavách

i mé kdes slunce hoří,

tam v dáli kdes, v těch šedých mhách,

v tom šedém bezdném moři...

Mha na horách, mha v dolinách –

Ó, smutný, šedý čase!...

Mé slunce, po němž šílím v snách,

kdy zasvitneš přec zase?!...