A PŘEDCE...

To bylo kdys... Ta touha slávy

též hladověla v srdci mém...

Chrám obrovský... Kruh slunce žhavý...

Hvězd dotýkat se temenem...

– v takových tropech bujně dmula

se fantasie dávných jar.

Nu, už se dávno rozplynula

jak šedý oblak ranních par.

Otřelým slovům život dáti,

jed, sílu, hořkost, smutek, cit,

ty, již čtou, jimi ovládati,

jich jazykem i mozkem být –

co chtíti více? Jova blesky! –

leda bych tím chtěl být, čím mní

se každý veršotepec český

jak přední tak ten poslední!