A REVOLUČNÍ, SILNÉ VĚTRY DULY...

S vrcholy sosen silný vítr hrál,

když na cestu jsme vyšli připraveni.

Zděšený racek bouři předvídal

za jitra v revoluční kuropění.

Zem spala ještě. Magnetická tíž

na spánky lidské dosud uléhala.

Pro těchu bídných nad ní vztyčen kříž,

vylhaným blahobytem lhala...

Svět malých cílů dřímal na březích

dalekých moří, v otrávených městech.

Žen prodajných nás dojal smutný smích

a skrytý význam v oplzlých jich gestech...

Do nízkých idyll chodci tápavě

ze dne v den druhý mosty přecházeli.

Jich vnuci učili se chápavě

dny ubíjet se svými učiteli...

Jak zděsili se, když jsme vznítili

v svých duších na dně ohně revoluce.

Jich nozdry požár z dálky cítily

a k obraně se tyčily jich ruce,

kol jejich doupat bouřný vítr vál,

hle, jiskry z ohňů duší jich se tknuly...

Svět probouzel se, který dosud spal...

A revoluční, silné větry duly...