A roky jdou a mizí,

A roky jdou a mizí,

člověk jde k hrobu tmám;

do dálky nedohledné

sluch marně napínám.

Dál člověk pouta nese,

okovů slyším chřest

i steny těch, kdo klesli

už podle žití cest.

A marně napínám sluch

za hory, za vody;

kdes’ v dáli nezní ještě

tam píseň svobody.