A SNAD I TY

A snad i ty, který jsi vším,

chceš moje drobné písmo čísti,

když příliš bděls, abys líp zdřím’,

a necháš svoji šelmu přísti.

Tak v noci strom naslouchá listí,

jak šumí jeho tajemstvím.

A s úsměvem, zatím co sním,

snad cítíš, jak mě dech tvůj zdvihá,

jak hřeje na prsou má tíha,

když spala dřív jen u nohou

ta, která ráda sama líhá,

ta duše s pýchou ubohou,

dokud se noc tvá nezažíhá

tvou rozhněvanou oblohou.