A STROMY ŠUMÍ...

Plod bobtná ve větvích a zírej výš:

jdeš do kopce jak pod živoucí branou;

zní ptáka hlas a ty mu rozumíš

a stromy šumí píseň milovanou.

Slyš, v strmé hloubce, housle Dunaje;

svah voní révou, modrají se chlumy,

též nad nížinou cos jak struna je,

to letec brázdí vzduch a stromy šumí.

Květ slunečnice o svém slunci sní

i o větru, tom svůdci bystronohém,

terč zlata v mraku ztrácí se a tmí,

je k večeru a stromy šumí sbohem.