A teď už mdlý jsem.

Ne, nemohu... ni na chvíli

už nemohu víc zapomenout na tě,

i když to srdce zakvílí,

i když se život šklebí jedovatě.

V mém nitru skrytě žije dál

cos neznámého, co mne k tobě nutí

přes nahé, drsné srázy skal,

jež vzhůru pnou se v tichém ustrnutí.

A teď už mdlý jsem, nastokrát

zas padám zpět, mráz ostrý duši zebe –

chtěl s tebou jsem se žitím brát,

teď chtěl bych aspoň umřít blízko tebe.