A TO JE LÁSKA.

Mám rád tvé tělo. Vlastním žitím

díl každý pro mě žije v něm –

ty nejsi ty – a já to cítím:

tys životů těch souzvukem.

Rty žhavé, chvějící se šíje

i mramorová ramena,

bok, ňadra – vše svým žitím žije,

vším bouří krev tvá plamená.

A rád je mám, když tak se chvějí,

když po boji se chtějí vzdát

a když je líbám – nábožněji

kněz nejde obět vykonat.

I duši rád mám. Její snění

i nápady ty jiskřící,

starostné její zamlčení,

sny jasné, úsměv zářící.

A víš, kdy je mi nejmilejší?

Vždy v onen tmy a světel čas,

kdy v očích tvých si najde skrejši

a z přivřených se dívá řas

pohledem plaše vyzvídavým,

co bude se as nyní dít,

nač hodlám vrhnout se rtem žhavým,

co líbat a s čím zápolit –

a teď snad víš, proč s ňader, šíje

ty rty mé náhle odskočí,

proč na tu zvědavkyni lije

dešt polibků se do očí.