A ty...

Tys v ní svých hledal obraz snů,

svůj něžný cit jí’s věnoval,

k ní ses co děcko přitulil,

v ní jen svůj zřel jsi ideál;

a ona tebou pohrála,

hled její jiné lákal,

tvému se bolu vysmála –

a ty – jsi pro ni plakal.

Tys bloudil kolem jako stín,

ve tváři tajný vryt tvůj žal,

snils o životě ztraceném –

a schůzkám jsi se vyhýbal;

děv pestrý kruh tě nejímal,

jich hled tě marně lákal –

mých slz jsi sobě nevšímal –

a pro ni jen jsi plakal.