A TY’S PŘIŠLA.

Tolik jsem se naplakal

ve své duši trudné,

komu bych své srdce dal,

něžné srdce svoje dal

na své pouti bludné.

A ty’s přišla jako den

jarní plný vůně,

zakývala’s do oken,

za kterými bledý sen

dlouhá léta stůně...

A když jsi mne na čelo

políbila dlouze,

srdce tiše zaznělo,

jasnou písní zaznělo

v nekonečné touze.

A mé kraje tesknící

procitly v tvém hlase,

slunce paprsk zářící,

květy vonné zářící

zaplanuly zase.

A já tak se naplakal

ve své duši trudné,

komu bych své srdce dal,

něžné srdce svoje dal

na své pouti bludné.