A U NÁS...

Když u nás těžká mlha padá,

mne po azuru touha schvátí,

zřím dlouhá, bílá, pustá lada,

jež sluncem znícený prach zlatí, –

a u nás mlha padá.

Když u nás žluté listí padá,

zřím pralesy, kde v husté trávě

květ tísní květ, kam slunce vkládá

sta brilliantů ve záplavě, –

a u nás listí padá.

Když u nás ptáče zmrzlé padá

do sněhu s holých, němých snětí,

zřím u pyramid ptáků stáda,

jak tisknou se tam, v křiku, změti,

u nás – pták mrtvý padá.

Smích dívek a milenců váda,

zvuk tamburin a flétny něhy

mi zvoní v sluch, – ó léta mladá,

ó růže lauru, liljí sněhy! –

a slza z oka padá!