A v duši stárneš...

Časem se v tobě cosi zachvěje

a v duši zní to jako třeskot zbraní.

Pak na chvíli se štěstí usměje

a život v ráz tě zákeřně zas zraní.

Po smrti touha v srdce zapadne.

Nezavolána, ozývá se tiše.

Tak měkké rámě, oči záhadné –

a z daleké až vstříc ti vzchází říše...

A v duši stárneš. Snad tak lépe je,

když sen tvůj dávný víc se nevrací.

Časem se štěstí v líc tvou usměje.

A srdce slední city utrácí...