A VÍTR KVÍLÍ DÁL...

By Jaroslav Vrchlický

A vítr kvílí dál... U lampy učenec

sní, píše, tisíc dum již z jedné stkal,

již zdá se mu, že rozbil hmoty klec,

a vítr kvílí dál...

A za ním stojí Smrt – prastarý věků žnec,

jenž s faraony pyramid již v kostky hrál,

řka, život, smrt, zmar, sláva, jedna věc.

Nad předků svojích sny ty poslední jsi žrec,

ryj tužby, tuchy svoje třeba v ňadro skal,

mumie papyrus v sled přežije tě přec –

a vítr kvílí dál...