„A VOUS SEUL Â JAMAIS...“

V empirovém starém šperku

tuhle frási erotickou

vrytou v tvrdý, modrý email,

památku na slunné mládí,

vaše bába nosila.

Byla krásná vaše bába?

měla vaši snědou šíji,

vaše měkké, bílé ruce,

caprice a vášeň vaši,

vaši vášeň plamennou?

A vous seul à jamais! Bože,

jak se tenkrát milovalo!

Chápete vy, moje paní,

jak to někdy bylo možno:

pro vždy – věčně – do hrobu!

Bože, jak to elegicky

a tak cize zní z té dálky,

nechápané námi dálky,

parukaté erotiky

v naši dobu zvrácenou!

Věčně! věčně! – Ten šperk nenos,

když přicházíš ke mně, paní!

Byla šťastná tvoje bába? –

Je mi smutno, moje duše,

k smrti smutno... Polib mě...