A ZE VŠECH MILENEK...

...A ze všech milenek, jež budeš v žití mít,

jen jedna tobě věrna povždy zůstane.

To Bída jest. Rys tvrdý v její líci vryt

a jako ze skla hledí oči ztrhané.

Tak tiše k tobě přijde, když sám toužíš být,

chlad jejích rukou skráně tobě ovane,

a píseň zazpívá, že divně těžký cit

jak drápy zaryje se v nitro uštvané...

V bok sedne, obejme tě... Víš už, jak to bývá...

Zní šerem jednotvárně hudba zádumčivá

a vlna mrazivá v ráz šlehne páteří...

Jsou dálky zamlženy, bílá mlha padá...

Ať padá, stejno vše... Ať uvadne, co zvadá...

Ať kraj se do široka tvrdě sešeří...