A ŽIVOT ZPÍVAL...

Žár vášnivý to nebyl, jenž životem mne hnal –

jen té všední lásky jsem se vždycky bál.

Jen té všední lásky a idyllických snů

a celé řady tichých jednotvárných dnů.

Mohou něco dáti, snad relativní klid.

Ale nehřeje to. A nemusí to být. –

Touha bez definic, jež vyslovit se chce,

jásavým horkým proudem mně tekla do srdce.

A život v dálce zpíval jedinou arii,

život, jenž nezná idyll a který zabíjí.