A ZŘEL JSEM LADA DALEKÁ – –

A zřel jsem lada daleká, a mlhy

se po obzoru valily, kde rudě

v sen kleslo slunce...

A zřel jsem hory vysoké, kde v modru

se černé hvozdy skrývaly, kde divě

v důl letěl vodopád...

A zřel jsem moře bouřlivá a tichá,

a zřel jsem vlny modrých řek a jezer,

kde spějí víly v mhlách...

A zřel jsem orly kroužit nad horami,

a zřel jsem hvězdy v noci zemi zářit,

a lunu bělostnou...

A v chvílích těch jsem k zemi dolů klesal,

a tisíckrát jsem líbal její půdu,

když sterý dík jsem všemu světu zpíval,

že na něm žiji...

Že žiji, dýchám, pláču, plesám, jásám,

že mohu zpívat, že jsem hvozdu bardem,

můj mějte dík...

Vy skály, moře, lesy,

můj v prosté písni mějte dík...