Abbé Prévost.

Ze spousty knih, jež prachem pokryl čas

a nad nimiž své celé žití strávil,

by povrchní svět chvilinku se bavil

a mezi veteš pak je hodil zas,

jak zářný korunt, jeden blesk a jas,

plá Manon Lescaut, jedinou jsi stavil

hráz v času příboji, jenž vše ti splavil,

tou přehlušil’s i revoluce hlas.

A je to opuštěná dcera hříchu,

jež v písku pouště žalně dokonává

jak Maria Aegyptiaca v tichu.

Však za ní zvolna velké světlo vstává,

to slunce soucitu, jež krušíc pýchu

relief pravý velikosti dává.