ABYCHOM JEDNO BYLI! (1)

Přes země šíř i dáli

ruce si podejme,

vzdejme čest svému Králi,

ty také, srdce mé!

Přes hory, moře, pláně

– nás dělit nemohou! –

jak učeníci Páně

pod jednou oblohou!

Nás víra sjednocuje,

ať jazyk rozličný,

a Kristus s námi tu je,

jak slíbil, po vše dny!

Náš kořen láska jeho,

co národ, ratolest;

jsme kmene révového

a révou sám On jest!

My světy naplníme

a věčnost náš je břeh,

Vlast pravá, o níž sníme,

všech v nebes výsostech!