ACH, ACH!

Pěkné verše, mají hrany, hroty,

jako krystaly, však z terakoty.

Vidět na nich brus,

pilné práce kus.

Kde však je ten vnitřní, nadpozemský lesk,

který svítí z hran a srší jako blesk?

Ach, ach, brachu, víc než z hladkých řádků

vyčísti chci z jasu meziřádků.

Vzdycháš ty, vzdychám já,

povzdychujem oba dva.