ACH, ČÍM TO JE...?

Ach, čím to je, že v pohledu Tvých očí

je tolik štěstí, blaha ukryto,

a čím to je, že v růžových Tvých rtíkách

je tolik sladkých poupat zavito?

A čím to je, že v dechu Tvém, tak vonném,

je pro mne tolik, tolik toužení?

A čím to je, že při všech krásách těchto

je pro mne přece tolik soužení?!

Ach, čím to je, že za jediný úsměv

bych s radostí dal celý život svůj,

a čím to je, že jediná Tvá slza

mi zvrátí v žalost celý poklid můj?

A čím to je, že za stisk Tvojí ruky

bych kráčel s Tebou světem celičkým?

A čím to je, že na Tebe když hledím,

tu zdám se sobě tolik chudičkým.

Ach, čím to je, že jsem-li vzdálen Tebe,

i ve snu zřím Tvůj obraz před sebou –

a čím to je, že tak jak nad pokladem

bdí oko moje stále nad Tebou?

A čím to je, že růměnec Tvé tváře

je dražší víc mi, než celičký svět?

A čím to je, že za jeden vzdech bolu

bych obětoval svoje žití hned?!