Ach, jezy hučely...

Ach, jezy hučely a hudby šuměly a voda zpívala,

zahrada plna snův a stromů vzdálených se ke raně dívala,

a tys mi posílal srdce a duši.

Řekla jsem: Skončeno. Odlétly, zemřely v horizont daleký

závrati, touhy, sny velikých svátků už na věky, na věky.

A tys mi posílal srdce a duši.

Řekl jsi: chceš-li jít se ranou – já čekám a po tobě prahnu –

hvězdy ti s nebe jak korunu nad čelo stáhnu!

A já ti poslala srdce a duši.