Ach neklovej...

Ach neklovej,

prosím tě, zapřísahám tě,

juž neklovej v mém mozku ztýraném,

bezcitný dravče s ostrým zobanem,

ohyzdný supe ze skal Bolesti!

Buď rozumným a sedni ke mně teď

a já ti povím o kořisti bohaté,

jen mozek můj už na pokoji nech:

Do bílých, rozkošnických létni měst,

tam tukem zarostlé a měkké mozky jsou,

buržoů mozky, věř, ti skvělé hody připraví!